Popis
Běžnou součástí Honzíkova každodenního života se stalo pravidelné domácí cvičení a nutný trénink, bez kterého by se dosažený progres zhoršoval. U dětí s DMO je zcela obvyklé, že mozek má retrospektivní tendenci – má snahu vracet pohybové vzorce do pro něj běžné a přirozené podoby, vše naučené je nepřirozené a tudíž komplikované. Minimálně do konce období růstu se tak u dětí neustále „bojuje s větrnými mlýny“ a jak to vlastně celé dopadne, to se ukáže až v dospělosti.
Aktuálně má Honzík za sebou již 19 rehabilitačních pobytů v českých lázních a slovenském ADELI, to znamená více než rok a půl života strávený v těchto zařízeních. Jen díky péči, kterou z velké většiny hradíme sami, v kombinaci s pevně daným denním domácím režimem, je v současnosti schopný si sám přejít po bytě, nebo na krátkou vzdálenost po zpevněném povrchu venku. Je to výsledek, ve který jsme v jisté chvíli ani nedoufali! I tak je však před ním spousta práce a dřiny, bez které to prostě nejde. Život s DMO není totiž jen o chůzi, ale i o každodenní sebeobsluze, o jemnější práci rukama, hygieně atd., prostě o všem, co jde dětem bez hendikepu v podstatě samo. Pro podporu držení těla, stoje a správné formování chodidel používá speciální denní a noční ortézy v kombinace s vložkami do bot.
Kromě rehabilitace musí samozřejmě zvládat školní docházku a své zájmy – zejména psaní příběhů.
Prostřednictvím Nadacie ADELI se snažíme získat finance na další pobyt v ADELI Medical Centru, který by Honzíkovi umožnil zase se zlepšit v ovládání svého těla a otevřel mu tak další obzory.